Paní trenérko, dokázali jste získat vítězství v rámci Final 4 Poháru Českého basketbalu žen. Jak zápasy obecně hodnotíte? 

„Bylo to úplně famózní. Dokázali jsme se vrátit na tu vlnu, na které jsme byli na podzim. Myslím si, že jsme si to strašně moc užili. Byly to obrovské emoce a euforie. Tento titul jsme strašně moc chtěli získat a podařilo se nám to. Myslím si, že je to pro nás něco mimořádného.“ 

Je to zatím největší úspěch Vaší éry v SBŠ? 

„Určitě. Takovým naším prvním vrcholem byl postup do EuroCupu, protože to bylo také hodně důležité a emotivní. Tohle je náš druhý vrchol sezóny.“ 

Soutěže se neúčastní pražské USK. Je to nějaký faktor, se kterým jste před turnajem pracovali? Protože najednou je to pro ostatní týmy hratelná soutěž, víte, že tam není ten hegemon, který tady v Česku upřímně asi každého porazí.

„To s Vámi souhlasím, protože i pro USK by to nebylo zajímavé, jsou prostě úplně jinde, než všechny ostatní týmy. Nějaké tři roky zpátky hrály turnaj Žabiny, takže favorit byl velký. Teď se ale turnaje neúčastnily, takže byl prostor pro ostatní, protože vítěz nebyl jasný. Najednou je to turnaj a každý může překvapit. Není to dlouhodobá soutěž a myslím si, že tím to nabylo na atraktivnosti.“ 

Bylo to znát i ve chvíli, kdy se turnaj blížil, že se bude hrát doma a chcete vyhrát? V takové chvíli se třeba i lépe trénuje…

„Měli jsme o tomto pohovor na CEWLu, kde jsme řešili, že se potřebujeme dostat na úroveň výkonů, které jsme měli na podzim, protože na začátku ledna jsme do toho nemohli naskočit. Řešili jsme i to, že musíme lépe trénovat, na trénincích mít obranu a hrát tvrději, protože tak můžeme být konkurenceschopní vůči elitním týmům. Všichni jsme to tak cítili, že to potřebujeme. Protože turnaj byl doma a byla to obrovská příležitost. Určitě to mělo také vliv na tréninkový proces.“ 

V obou zápasech jste se dostali do situace, kdy se soupeř dokázal dostat ve skóre před Vás a odskočit. Je pozitivní, že jste se dokázali vždy do zápasů vrátit? 

„Ano, ale my to takto v této sezóně máme v hodně zápasech. Poslední dobou máme většinou špatné vstupy do zápasů, takže jsme si říkali, že právě na vstupy do zápasů se musíme zaměřit. Protože my třeba v první čtvrtině nebráníme tak, jako pak v dalším průběhu zápasu, takže to jsme hodně řešili. Ale také v průběhu sezóny jsme v během zápasů prohrávali, ale dokázali jsme se zvednout. Tohle umíme. Tým je silný, nepoloží se, když se nedaří. Věříme tomu a víme, že zápas má 40 minut a rozhoduje se v závěru, s tím umíme pracovat.“ 

Jak důležitá byla poslední ligová výhra před turnajem nad Hradcem o 2 body, která se zrodila v poslední čtvrtině? 

„Hodně důležitá. Myslím si, že už předtím jsme naše lepší výkony nastartovali v CEWLu proti Polonii, poté jsme měli Trutnov a už jsme věděli, že se začínáme dostávat do naší hry. 

V Hradci se hraje špatně. Nepamatuju si, kdy jsme tam proti Hradci vyhráli. Vyhráli jsme tam nějaké zápasy v CEWLu, ale proti Hradci fakt nevím. Tělocvična je tam menší a hraje se tam špatně. Ale povedlo se nám duel otočit po famózním výkonu ve čtvrté čtvrtině a od té doby jsem věřila, že v rámci Final 4 můžeme vyhrát, protože jsem cítila velkou vnitřní sílu z toho týmu. 

To je také extrémně důležité, že jsme nejenom vyhráli, ale otočili, protože nám se nedařilo. Hra byla tvrdá. Navíc jsme měli dvě zranění. Míša Vacková sundala ve čtvrtek sádru, ale chtěla hrát. Zachovala se jako kapitánka. Sundala sádru a šla hrát. Šli jsme zatím prostě strašně moc.“

Posunu se do Vašeho druhého time outu ve finále. Ten první byl hodně ostrý, ale ve druhém jste velmi klidně nabádala k poctivé obraně. Jak důležité to bylo, protože tam se zápas mohl přelomit na stranu KP Brno? 

„Myslím si, že tehdy bylo úplně nejdůležitější, že jsem v té chvíli vhodně vystřídala. Poslala jsem tam mladé kočky, protože hráčkám, které byly na palubovce, to v ten moment moc nešlo. 

Myslím si, že je to také důležitý faktor v tom, že mám na lavičce kam šáhnout. Každá hráčka je jiná a v ten jeden daný moment může týmu nabídnout něco jiného. Přišly tam Bohdana Metyšová s Luckou Válkovou a daly tomu novou energii. A najednou se ostatní přidaly, strhlo je to. Například Iva Beloševič tam zahrála výborně. Kočky, které přišly z lavičky, to nehrály ustrašeně.“ 

Měl jsem připravenou otázku na Bohdanu Metyšovou, která ve finále zapsala jedenáct  bodů. Jak pozitivní je, že to v tu chvíli vzaly mladé hráčky na sebe? 

„Je to super. Proti Hradci jsme v semifinále měli moment, kdy jsme prostě nemohli dát koš, tak tam šla Lee Nelson, o které vím, že je střelec a má ráda tyto chvíle. Věděla jsem, že si to užije a ona tam dala dvě trojky a totálně to zklidnila. Pak už jsme měli pohodové vítězství. Líbí se mi, že prostě najdu vždycky někoho, kdo splní roli a udělá co má.

Co se týče Bohdanky, tak jsem velmi překvapená. Je to hráčka, co se nezalekne. Přijde a byť je nezkušená a mladá, tak hraje. Není to zeď, od které se míče jenom odráží, ale prostě hraje a tvoří. Navíc chodí na útočný doskok, to je její obrovská přednost a hraje výborně 1 na 1. Nepamatuju si, kdy přišla taková mladá hráčka. Je správně drzá, úžasná.“ 

KP jste porazili o nějakých 27 doskoků. Když sledujete rozhovory trenérky Marcely Krämer, tak ona po svých hráčkách v hodnoceních zápasů docela jde, že jí na doskoky nechodí. Pracovali jste s tím? 

„My trenéři to víme, to jsou čísla, která rozhodují. Mluvím o útočných doskocích, protože tím získáte více míčů a máte více střel. Nabádám k tomu hráčky, mluvím o tom několikrát za trénink. Je to něco, co po hráčkách pořád vyžaduju. Máme různá cvičení, která děláme k tomu, abychom si pro míč šli, já to po nich vyžaduji. Ale musíte mít také typy hráčů. Taková je třeba právě Bohdana Metyšová, o té víte, že vám tam vždycky půjde. Ale souhlasím s tím, že naše aktivita na útočném doskoku byla jedním z klíčových faktorů.“ 

„Určitě. Byli jsme zvyklí hrát v nějaké sestavě a Marina teď vypadla, čehož jsem se obávala. Ale v Hradci jsme hráli bez ní a zvládli jsme to. Výborně zapracovala Kačka Káňová. To je hráčka, který vám na hřišti nechá duši a dřela neskutečným způsobem. Míša Vacková se pak vrátila zpět na čtyřku, takže jsme to nějak pokryli. Věřím ale tomu, že Marina brzy naskočí a budeme s ní ještě silnější. Teď nám chyběla, ale zvládli jsme to i bez ní.“ 

Samostatnou kapitolou byli fanoušci. Padají názory, že tolik jich ještě na Campus nepřišlo. Co k nim říct? 

„Byla jsem hrozně šťastná. V určitý moment, když se hrálo ve třetí čtvrtině a nám se nedařilo, tak začali neskutečně fandit, až jsem z toho měla husí kůži. V tu chvíli jsem si uvědomila, že prožíváte úplně super zážitek, když hrajete doma a tolik lidí Vás tlačí. Už jsem říkala v televizním rozhovoru, že pak snad ani nemůžete prohrát. Není to fráze, to publikum je najednou šestý hráč na hřišti. 

"Chtěla bych divákům poděkovat. Byla to výhra pro ně, ale také díky nim.“

Je to také velká motivace do dalšího průběhu sezóny? 

„Určitě. My si to užijeme a pořádně oslavíme. Ale v pondělí je nový den a v neděli hrajeme na KP Chance ŽBL. Řekla jsem to i holkám, že je to super, ale od pondělka prostě zase makáme. Myslím si, že i našemu týmů roste sebevědomí, protože vidí, že je schopný porážet i opravdu dobré týmy. 

Naším cílem pořád je semifinále v Chance ŽBL jako v naší hlavní soutěži. Pokud nebude historické umístění, tak pro mě osobně to bude velké zklamání. Už se nám to nepovedlo loni, ale teď máme nový tým a jasný cíl. Je to tak, že musíme makat a pokračovat v té práci, kterou jsme zatím společně nastavili.“ 

---

📝 Autor: Michal Dannhofer

📷 Foto: Pavel Netolička