Paní trenérko, nejprve se zeptám, jak obecně hodnotíte evropský šampionát U18? 

„Naším cílem bylo dostat se do TOP 8. I tak ale s odstupem hodnotím umístění v TOP 10 velmi kladně. Naše fyzické dispozice byly oproti ostatním týmům zkrátka jiné – místy jsme vypadaly jako o 2 až 3 roky mladší než soupeřky. Když se na to podívám zpětně, myslím si, že je to hodně dobrý výsledek.“

Zmínila jste fyzický rozdíl mezi hráčkami. Čím to podle Vás je? Asi těžko je to dáno geneticky, je to přípravou v klubech?

„Přípravou v klubech to nebude. Když vám v tomhle věku holka nevyroste na 195 centimetrů, nic s tím nenaděláte – a každý tým na Evropě takovou hráčku měl, nedej bože dvě. My nikoliv. Není to o síle jako takové, ale opravdu o výšce. Když pak vidíte holky, které kolem vás chodí, řekl byste, že jsou starší než já, takže asi takto.“

Klíčové pro Vás bylo hned první utkání na mistrovství proti Německu, kde se nedařila střelba. Myslíte si, že do toho mohla promluvit nervozita z toho, že je to první zápas šampionátu? 

„Určitě. První zápasy jsou pro nás vždycky nervózní, než se holky s turnajem sžijí. Moc dobře jsme věděly, že tento duel bude klíčový i pro postavení v tabulce, což jim možná trochu svazovalo ruce. Nemůžeme se ale vymlouvat jen na to, že šlo o vstupní zápas. Útočně se nám prostě vůbec nevyvedl a od toho se pak odvíjel celý turnaj.“

Zvládly jsme to ale lépe než soupeřky. Holky věděly, za čím si jdou, byly skvěle mentálně nastavené a dokázaly si poradit i s takovouto překážkou.“

Jak Vás osobně obohacuje pozice hlavní trenérky na mezinárodní scéně, i s ohledem na následné klubové působení v SBŠ Ostrava a Havířově? 

„Byt u národního týmu je pro mě vždycky odměna. Mít možnost pracovat se selektivním výběrem a vest dvanáct nejlepších, cílevědomých hráček daného ročníku, které vědí, co chtějí a basketbalem se touží živit, je skvělé. V klubu přece jen nebývá každý takhle ambiciózní.

S národním týmem se pracuje v krátkých časových úsecích, takže se soustředíte jen na to nejpodstatnější. Hodně je to o tvorbě chemie v týmu i v realizačním štábu směrem k holkám. Nejvíc mě baví poznávat nové hráčky – každá je jiná, ale všechny spojuje to, že chtějí basketu dát absolutní maximum.“

Dá se třeba i trenersky na té nejvyšší úrovni něco nakoukat během rozcviček a ostatních věcí? Co si třeba můžete pak vzít?

„Během rozcviček ani moc ne, to není úplně moje práce. Hodně si ale beru od svých kolegů v realizačním týmu. Mám tam kondičního trenéra z nejvyšší mužské soutěže v Pardubicích, hlavního trenéra Olomoucka i skvělého fyzioterapeuta. Spíše tedy čerpám informace od lidí kolem sebe, než abych okoukávala, co dělají ostatní týmy.“

Zeptám se na dvě hráčky SBŠ Ostrava v kádru, kterými byly Bohdana Metyšová a Klára Červenková. Jaké podaly výkony? 

„Bohdana pro nás byla klíčovou hráčkou. Odváděla stabilní výkony a její absolutní dominantou je obranná polovina hřiště. Pro Kláru to byla první zkušenost s takhle velkým basketbalem. Z její strany to bylo místy nervózní, ale porvala se s tím velmi dobře. Kdykoliv byla na hřišti, nechala tam maximum. Byla obrovsky bojovná a věřím, že ji tato zkušenost posune v kariéře dál.“

Po skončení šampionátu jste se stala trenérkou roku. Překvapilo Vás ocenění?

„Upřímně, tohle jsem vůbec nečekala. Nečekala jsem, že já jakožto mladá trenérka bez desítek let zkušeností a sáhodlouhé kariéry mohu na takové ocenění dosáhnout. V republice máme spoustu zkušenějších kolegů.

Moc mě to potěšilo a je to skvělý impuls i pro ostatní mladé trenéry – ukazuje to, že nemusíte trénovat 30 let, abyste byli vidět. Pokud svou práci děláte dobře, federace si toho všimne.“

Máte toho opravdu hodně, SBŠ, Havířov, reprezentaci. Stihla jste si vůbec v létě odpočinout? 

„Klubová sezóna nám skončila už začátkem května a nároďák začínal až první víkend v červnu. Měla jsem prakticky volný květen, kdy jsem stihla krátkou dovolenou a úplně vypnout od basketbalu. Po návratu ze šampionátu jsem od vedení dostala ještě pár dní volna. Teď už jsem ale zpátky v procesu a moc se těším na novou sezónu.“

Jaké máte s SBŠ ambice do dalšího ročníku? 

„Doufám, že tentokrát se nám s Ostravou podaří semifinále vyhrát a urvat medaili. Zčásti skládáme nový tým, takže to bude výzva, ale jádro zůstává stejné. Věřím, že navážeme na dobré výkony z posledních dvou let.“

Chance ŽBL čeká velká změna v podobě Superfinále v Jihlavě. Co od toho očekáváte a jak se těšíte? 

„Je to příjemná změna. USK Praha tu bylo hegemonem spoustu let - vyhrát s nimi jeden zápas se podařit může, ale porážet je v sérii je extrémně těžké. Věřím, že tým, který se s nimi dostane do finále, bude skvěle připravený a na jeden zápas může překvapit. Pro diváky to bude rozhodně atraktivní.“

---

📝 Autor: Michal Dannhofer

📷 Foto: FIBA