Paní trenérko, skupinová fáze Euro Cupu končí, SBŠ zapsalo dvě výhry a končí třetí. Jak se to obecně hodnotí?

„Myslím si, že je to nad očekávání. Naším hlavním cílem bylo do základní skupiny Euro Cupu vůbec postoupit a získat nějaké zkušenosti, vše ostatní bylo bonusem. To, že jsme dokázali do skupiny postoupit a dvakrát vyhrát, myslím si, je skutečně nad očekávání.“ 

Paradoxně, nerozhodlo se o případném nepostupu už tou nepovedenou třetí čtvrtinou v prvním utkání v Polsku proti Sosnowci? Anebo je to tak, že postup nebyl primárně cílem, a tak to příliš nebolí? 

„To určitě ne, protože my chceme vyhrát každé utkání. Řekla bych, že mě nejvíce mrzí právě tato třetí čtvrtina o které mluvíte, ale také domácí duel proti Sosnowci, což si myslím, že bylo pro nás hratelné. Myslím si, že to utkání bylo vyrovnané a rozhodlo to, že z mého pohledu tehdy rozhodčí špatně vyhodnotili jednu situaci.“ 

Nejsilnějším týmem ve skupině byl podle očekávání Ferrol. Co přineslo měření sil s takovým soupeřem? 

„Bylo to hrozně zajímavé. Vůbec mi totiž nepřišli, že budou tak dobří. A pořád jsem věřila, že v domácím zápase uhrajeme lepší výsledek, ale ta kvalita tam asi je. Oni jsou totiž hrozně vyrovnaný tým. Jsem každopádně hodně zvědavá, jak daleko dojdou. 

V čem byli jiní, než ostatní týmy v naší skupině, tak to byla úspěšnost střelby. Dokázali totiž využít i hůře připravené příležitosti a stříleli velmi dobře z perimetru, to je jejich klíč.“

Jak Sosnowiec, tak Ferrol jsou týmy, které hodně sází na střelbu za tři body. Je to něco, na co jste se museli speciálně připravovat a uzpůsobit tomu například tréninkový proces? 

„Myslím si, že ani moc ne, protože se na to připravujeme i v rámci ligy, třeba brněnské KP anebo Hradec jsou výborní střelci. Takže na to jsme se speciálně nepřipravovali, ale připravovali jsme se na situace, kdy si soupeřky vyběhnou na trojky a jsou volní, tak abychom nebyli tak otevření, takže vlastně máte pravdu, že Ferrol tam hraje takové back screeny (po kterých vyběhnou forwardi na trojku a stačí jim malý prostor na střelu, tyto střely proměňují s vysokou úspěšností), na které jsme se připravovali, ale příliš se nám to nepovedlo, protože jsme prohráli stejným rozdílem.“

Posledním zápasem je domácí výhra nad Benficou Lisabon. Přišlo to nejlepší nakonec? 

„Upřímně jsem si myslela, že to bude mnohem vyrovnanější zápas. Byli jsme po reprezentační pauze, vyšli jsme ze zápasového rytmu, musím říct, že jsem z toho trochu měla obavy. Některé holky navíc ještě hrály 1. ligu v Havířově, takže jsme nebyli na tréninku kompletní. V prvním poločase to bylo hodně znát, hodně nám to drhlo.  Ve druhém už to bylo to, na co jsme zvyklí, hra byla plynulejší, ale první poločas nebyl nic moc.“ 

Obecně jste působení pojali jako sběr cenných zkušeností. Tak v čem je ta vůbec největší zkušenost? 

„Řekla bych, že především rychlost a tvrdost soubojů, respektive to, jak se hra pouští a nechává se tvrdší. Mluví a ví se o tom, ale my jsme si to vyzkoušeli na vlastní kůži.“ 

Do toho všeho jste si vyzkoušeli hrát dva zápasy týdně, navíc s velkým cestováním, protože Lisabon i Ferol jsou poměrně daleko. Další zkušenost? 

„Bylo to fakt náročné, do toho jsme jeden z mála týmů, který odehrál všechny zápasy v domácí soutěži. Zvládli jsme to s bravurou, vlastně nás to vůbec nepoznamenalo v domácí lize. Jsem za to hrozně ráda. Asi jsme dobří.“ (směje se) 

Teď jste to nakousla, sezóna v domácí soutěži se zatím vyvíjí velmi dobře. Je tedy cílem se za rok do Euro Cupu  vrátit a dokázat třeba něco více?
„To je otázka na vedení. Jsem neskutečně šťastná za to, že nám to vedení umožnilo hrát. Protože my to tady pořád děláme na takové amatérské úrovni, sbíráme zkušenosti, zjišťujeme co a jak. Kdybychom to hráli druhým rokem, tak víme, co nás čeká, můžeme se na to lépe připravit. Nemyslím jako tým, ale myslím spíše z pohledu zázemí a vše. Kdyby to bylo jenom na mě, tak já bych byla hrozně ráda, abychom tu soutěž hráli a nebyl to náš první a poslední ročník.“ 

---

📝 Autor: Michal Dannhofer

📷 Foto: Pavel Netolička