Po letech v SBŠ Ostrava ji čeká nová etapa: studium Biomedicínského inženýrství, práce na magnetické rezonanci na City Campus OS a optika. Basketbal ale neopouští, a tak ji budeme dál vídat v 1. lize v Havířově. Za SBŠ Ostravu DĚKUJEME!! Za všechny roky, kdy jsi byla součástí našeho týmu, za energii, nasazení a týmového ducha, který jsi vnášela do každého zápasu i tréninku. Budeme Ti držet palce a těšíme se, že Tě uvidíme na tribunách fandit!
SBŠ Ostrava
Další články z rubriky
Míša, kapitánka týmu SBŠ Ostrava, věří, že silný kolektiv tvoří polovinu úspěchu. Z loňské sezóny do té nadcházející by si chtěla přenést hlavně dobrou atmosféru a pozitivní náladu v šatně i mimo ni. Když zrovna není na palubovce, tráví čas s rodinou a přáteli. Sem tam si skočí s padákem z kopce či letadla, nebo si sjede řeku na kajaku. Má ráda hory a přírodu. A právě fanoušci jsou podle ní nedílnou součástí – protože Ostrava, hráčky, trenéři a diváci tvoří dohromady jeden tým.
Po roce mimo hřiště je zpět a odhodlaná ukázat, že může být ještě lepší než dřív. Eliška Kubíčková se svěřuje, jak těžké bylo přijmout roční pauzu kvůli zranění, co pro ni bylo během rekonvalescence nejtěžší a jaké to je sledovat zápasy z pozice fanouška. Teď má ale jasný cíl – pomoct týmu k dalším historickým úspěchům.
Každý den je pro Verču Szabó pořádnou výzvou – dojíždí ze školy v Olomouci na tréninky a zápasy do Ostravy či Havířova. Navzdory hektickému tempu neztrácí motivaci ani úsměv na tváři. Jaké to je skloubit vášeň pro basketbal s touhou stát se právničkou? Jaké rituály ji provázejí před zápasy a co jí dodává energii ve chvílích volna?
Na hřišti týmová hráčka, mimo něj milovnice rychlosti a adrenalinu
„Hlavní je pro mě být přínosná pro tým. Když hrajeme rychle a týmově, vzniká neskutečně krásná hra,“ říká Terka Halátková před novou sezónou. Svůj volný čas nejčastěji tráví na silničním kole. K tomu ráda plave, věnuje se turistice a nově zkouší také tenis.
Loňská "hořkosladká" sezóna
Jak bys popsala loňskou sezónu jedním slovem a proč?
“Loňskou sezónu bych popsala jako hořkosladkou. Sladká byla v tom, že byla úspěšná – odehráli jsme zápasy, které se nehraje každou sezónu, a to bylo skvělé. Hořká zase v tom, že jsme skončili na druhých místech a nepodařilo se to úplně dotáhnout do konce. Pro mě osobně to byla psychicky asi nejtěžší sezóna. Zároveň ji ale celkově hodnotím pozitivně, takže z toho vychází taková rovnováha – prostě hořkosladká.”
Který moment ze sezóny ti utkvěl nejvíc v paměti?
“Nejvíc vzpomínám na finále CEWLu, když jsme jely do Piešťan. Už jen to, že byl celý tým pohromadě někde venku, vytvořilo skvělou atmosféru. Šly jsme se společně projít, zašly si na kávu – a právě tyhle chvíle dělají tu sezónu krásnou. Samozřejmě i samotné zápasy, třeba proti Hradci jsme odehrály opravdu pěkný duel. Nebo proti Čajkám, kdy jsme se z minus dvaceti bodů dokázaly dostat na minus devět a vrátily se do zápasu. To jsou momenty, na které ráda vzpomínám – že jsme se nevzdaly a zároveň strávily kvalitní čas jako tým.”
Od basketbalu k cyklistice a dalším sportům
Co ráda děláš, když nejsi na tréninku nebo zápase?
“Nedávno jsem začala pracovat v jednom rehabilitačním centru a musím říct, že mě to opravdu baví. Lidé tam jsou vděční za pomoc a to mě naplňuje asi nejvíc. A jak je vidět, ráda jezdím i na kole”.
Víme, že ráda jezdíš na silničním kole – jak ses k tomu dostala a co tě na silniční jízdě nejvíc baví?
“Celkově k cyklistice jsem se dostala díky rodičům. Jako malé děti nás brali úplně všude – ať už na kola nebo na túry. Tehdy jsem na to spíš nadávala, ale dnes jsem za to hrozně vděčná. K silniční cyklistice konkrétně jsem se dostala ještě na vysoké škole, v prváku v Praze. Poznala jsem tam svého velmi dobrého kamaráda, který jezdí na silničním kole profesionálně. Díky němu jsem trochu nahlédla do toho jejich světa a najednou si to člověk chce vyzkoušet sám – okusit tu rychlost a adrenalin. A právě ten adrenalin mě na tom baví nejvíc. Na tom kole se totiž nesmíte bát. Vlastně se bát ani nejde, protože jinak vás to pohltí. Když jedete třeba šedesátkou z kopce a víte, že to kolo váží sotva sedm kilo, stačí jeden poryv větru a byla bych na zemi. Takže ano, nejvíc mě na tom láká právě ta rychlost a adrenalin.”
Pamatuješ si svůj nejdelší nebo nejzajímavější výlet na kole?
“Moje zatím nejdelší jízda byla 180 kilometrů, což na silniční kolo vlastně není zase tak moc – za čtyři až pět hodin jste doma. Ale dá se říct, že každá vyjížďka je něčím zajímavá, protože vždycky objevím nějaké nové místo. Někdy se ale stane i to, že člověk píchne pětkrát za jednu jízdu a musí to nějak vyřešit. A právě to je na tom svým způsobem zajímavé a vrací mě to zpátky k tomu adrenalinu – že už samotná výzva vyjet a bezpečně se vrátit domů je vlastně dobrodružstvím.“
Jezdíš raději sama, nebo s partou?
“Jak kdy. Někdy mám chuť se na kole socializovat, takže vyrazím s kamarády nebo s partnerem, který taky jezdí. Ale většinou, protože už v práci a na basketu trávím hodně času s lidmi, si mnohem raději vyjedu sama. Člověk si tak odpočine a je jen sám se sebou. To mám vlastně nejraději – jezdit sama. Společným vyjížďkám se ale nebráním, jen je praktikuju spíš zhřídka.”
Jaké další sporty nebo aktivity Tě baví pro radost a relaxaci?
“Asi všechny – nebojím se vyzkoušet nic nového. Od mala nás rodiče hodně brali na turistiku, takže ta patří mezi moje oblíbené aktivity. Hodně taky plavu. A teď jsem začala hrát tenis – to je sport, u kterého se sice často naštvu, ale zároveň si u něj příjemně odpočinu. Takže se nebráním zkoušet cokoliv, ale tyhle tři mám asi nejčastěji.”
Máš oblíbenou destinaci pro cestování nebo výlety?
“Jsou místa, kam bych se ještě chtěla podívat a kde jsem nikdy nebyla. Ale když vezmu destinaci, kam se vracím nejčastěji, tak musím říct, že je to Slovensko. Už od malička jsme tam jezdili s rodiči na dovolenou a já si ho zamilovala. Teď, když tu žiju a mám to navíc kousek, tak když nejsem v Čechách, jsem většinou právě na Slovensku. Je to místo, kam se opravdu ráda vracím – klidně i jen na jeden den.”
Nová sezóna klepe na dveře
Na co se v nové sezóně těšíš nejvíc?
“Těším se na výzvy, které nás čekají – například na zápasy EuroCupu už tento měsíc. Celkově doufám, že letos budeme opět hrát finále CEWLu a dokážeme to dotáhnout až do konce, protože nikdo nechce skončit druhý. Ráda bych tedy pokračovala v těchto výzvách a naplnila je opravdu naplno.”
Je něco, co plánuješ změnit nebo vylepšit ve své hře?
“Člověk má před sezónou vždycky velká očekávání, že úplně změní svoji hru, ale ne vždy se to podaří. Pro mě ale vždy šlo hlavně o to, být přínosná pro tým. Aby basketbal zůstal týmovou hrou. Občas mi přijde, že někdo, kdo dá třeba 23 bodů, je hodně vidět, ale holky, které odvádějí tu „černou práci“, nejsou tolik podporované. Ráda bych tedy, aby týmovost zůstala, protože když hrajeme rychle a týmově, vzniká neskutečně krásná hra. Naopak, když se všichni zblázníme a hrajeme sami, to jsme mohly jít klidně hrát tenis, který člověk hraje sám.”
Jaký zápas nebo událost považuješ za největší výzvu nadcházející sezóny?
“Teď asi ten zápas, který nás čeká. Myslím, že je to pro nás největší výzva. Kdo by si nechtěl zahrát EuroCup? Doufám, že do toho půjdeme naplno a hezky si zahrajeme nejen sezónu EuroCupu, ale i případně v jiných evropských soutěžích. Každopádně si myslím, že každý zápas bude v této sezóně zajímavý – proběhlo hodně změn, ať už u nás v týmu, nebo v ostatních týmech. Každý tým bude hratelný a pro diváky to bude určitě velmi zajímavá sezóna.“
📝 Autor: Iveta Krišica Bartoňová
📷 Foto: Zuzana Krišicová