Finálový turnaj CEWL ve slovenských Piešťanech měl pro Petera Kováčika, bývalého trenéra slovenské ženské basketbalové reprezentace, zvláštní význam. Mohl zde na vlastní oči sledovat, jak jeho dcera Nikol bojuje na slovenské půdě v řadách SBŠ Ostrava. Před finálovým utkáním poskytli rozhovor nejen otec, ale i matka Viera Kováčiková, ve kterém se podělili o své pocity z jejího sportovního růstu, její cesty do reprezentace, ale i o rodinném přístupu k jejímu sportovnímu životu.
Veronika Szabó je odchovankyní havířovského basketbalu, která postupně dostává stále více prostoru také v elitním ženském týmu SBŠ Ostrava. Její sezónu přibrzdilo zranění, ale už se sama cítí úplně v pořádku. Proto také nechce ve čtvrtek ukončit sezónu a věří, že její tým vybojuje dvě výhry a postup do semifinále. V civilním životě pak studuje práva.
SBŠ Ostrava zve fanoušky na třetí čtvrtfinále play-off proti Levharticím Chomutov, které se odehraje v úterý 25. března od 18:00 v City Campusu. Série je vyrovnaná 1:1 a půjde o důležitý krok směrem k postupu. Zápas doplní bohatý program v rámci Family Day – vystoupí taneční soubor Radost a Impuls Bohumín a čestným hostem bude fotbalista FC Baníku Daniel Holzer. Přijďte holky podpořit!
Tohle byla basketbalová pohádka se šťastným koncem! SBŠ Ostrava si v napínavé koncovce druhého zápasu play-off vystřílelo vítězství na půdě Chomutova – rozhodla trojka Nikoly Kováčikové v posledních vteřinách zápasu. Série je srovnaná!
Slovenská rozehrávačka Nikola Kováčiková před sezónou posílila náš tým, když se vrátila směrem více k domovu ze Španělska, respektive USA. V rámci Final Four CEWL jsme vyzpovídali také jejího otce Petera, který je dlouholetým basketbalovým trenérem a vedl také slovenskou ženskou reprezentaci. Navrch se dozvíte, jakou roli hraje v životě Nikoly káva.
Nikolo, na svých sociálních sítích často sdílíte fotky s kávou. Je to pro Vás způsob, jak si odpočinout od náročného basketbalového života anebo je to rituál před zápasem?
„Kávu mám ráda a používám ji jako součást odpočinku. Hodně času trávím v kavárnách, protože z nich pracuji online. Cítím se, že nejsem sama za počítačem, ale v nějakém prostoru s lidmi. A samozřejmě, před zápasy chodíme společně s holkami na jednu dobrou předzápasovou kávičku. Máme to velmi rády, je to takové odreagování a myslím si, že nám to také pomáhá.“
Jaký druh kávy máte nejraději?
„Nejraději mám asi Cappuccino, ale v poslední době si objednávám i matchu, takže takové matcha-latté. Ve slunečných dnech mám ráda také ledové verze, ať už kávy anebo matchi.“
Vaše matka je úspěšná basketbalistka, otec pak známý trenér, který vedl také slovenskou ženskou basketbalovou reprezentaci. Bylo od začátku dané, že půjdete v jejich šlépějích?
„Myslím si, že to k tomu určitým způsobem vždy směřovalo. Taťka tomu byl od začátku hodně nakloněný, už jenom tím, že byl dlouhé roky basketbalový trenér a byl také u reprezentace. Mamka by ale byla ráda, kdybych dělala jakýkoliv sport. V mládí jsem dělala atletiku, tenis, tancovala jsem, takže u mě to bylo spíše o tom, co mě více baví.
Vybrala jsem si basketbal a jsem velmi ráda, že jsem z basketbalové rodiny, takže mi rodiče můžou pomoct. Totéž platí u bratra, který také hraje basketbal. Jsem velmi ráda za to, jak to u nás funguje.“
Hypoteticky, pokud by Nikola Kováčiková nehrála basketbal, jaký sport by provozovala?
"Myslím si, že by to určitě byl tenis, který se mi hrozně se mi líbí. Mám také ráda módu a myslím si, že to, co mají oblečené tenistky během zápasů je mnohem lepší, než to, co máme oblečené my. Vybrala jsem si basketbal, ale v alternativním světě by to určitě byl tenis.“
Měla jste to těžší tím, že jste dcerou trenéra?
„Tuto otázku jsem dostala již mnohokrát, ale já to vnímám spíše pozitivně. Hlavně proto, jelikož mi ve všem uměl poradit. Trávili jsme spolu opravdu hodně času, což nás sblížilo.
Navíc ty nejlepší basketbalové momenty, jako třeba výhry na slovenských domácích šampionátech jsem mohla prožívat s mamkou nebo taťkou, kteří byli mými trenéry.
Bylo to občas složitější z pohledu týmové chemie, ale vnímám to pozitivně a určitě bych nic z toho neměnila.“
Jste součástí slovenské ženské reprezentace. Vnímáte to jako pocit zadostiučinění právě vůči rodičům?
„Myslím si, že reprezentovat Slovensko je pro mě vždy velká čest. Jsem svým rodičům vděčná za to, že jsem se díky nim dostala tam, kam jsem se dostala a kde nyní jsem. Taťka mě trénoval snad deset let, takže za všechno co umím, tak vděčím jemu a mamce, která byla jeho asistentkou. Byly to výborné roky a už velmi brzy jsem začala být součástí mládežnických reprezentací. V sedmnácti letech jsem byla součástí také seniorské reprezentace. Často to probíráme také při nedělním obědu anebo v kabině, že jsou to opravdu rodiče, kterým můžu být vděčná.“
📝 Autor: Michal Dannhofer
📷 Foto: Pavel Netolička
🎥 Kamera: Zuzana Krišicová