Michaela Drtilová v rozhovoru hodnotí loňskou sezónu v SBŠ Ostrava, sdílí zkušenosti z nové role hlavní trenérky reprezentace U18 a přibližuje přípravy týmu na Mistrovství Evropy. Zároveň vypráví, jak jí prestižní basketbalový kurz Elite Coach Education Course v Tokiu pomohl posunout trenérské dovednosti a zlepšit komunikaci s hráčkami. Míša také prozrazuje, jak tráví volný čas, když se nějaký náhodou najde.
SBŠ Ostrava
Další články z rubriky
Finálový turnaj CEWL ve slovenských Piešťanech měl pro Petera Kováčika, bývalého trenéra slovenské ženské basketbalové reprezentace, zvláštní význam. Mohl zde na vlastní oči sledovat, jak jeho dcera Nikol bojuje na slovenské půdě v řadách SBŠ Ostrava. Před finálovým utkáním poskytli rozhovor nejen otec, ale i matka Viera Kováčiková, ve kterém se podělili o své pocity z jejího sportovního růstu, její cesty do reprezentace, ale i o rodinném přístupu k jejímu sportovnímu životu.
Veronika Szabó je odchovankyní havířovského basketbalu, která postupně dostává stále více prostoru také v elitním ženském týmu SBŠ Ostrava. Její sezónu přibrzdilo zranění, ale už se sama cítí úplně v pořádku. Proto také nechce ve čtvrtek ukončit sezónu a věří, že její tým vybojuje dvě výhry a postup do semifinále. V civilním životě pak studuje práva.
SBŠ Ostrava zve fanoušky na třetí čtvrtfinále play-off proti Levharticím Chomutov, které se odehraje v úterý 25. března od 18:00 v City Campusu. Série je vyrovnaná 1:1 a půjde o důležitý krok směrem k postupu. Zápas doplní bohatý program v rámci Family Day – vystoupí taneční soubor Radost a Impuls Bohumín a čestným hostem bude fotbalista FC Baníku Daniel Holzer. Přijďte holky podpořit!
Za oponou basketbalové sezóny: Relax, vášeň i plány do budoucna
Hlavní trenérka žen Iveta Rašková SBŠ Ostrava v rozhovoru zavzpomínala na loňskou sezónu a představila své priority pro nadcházející ročník. Mimo jiné prozradila, jak tráví léto, co pro ni znamená relaxace a sdílela svou osobní vášeň pro cestování a turistiku. Velký prostor věnuje také podpoře fanoušků, kterou považuje za klíčovou pro úspěch týmu.
Sezóna 2024 / 2025
Jak na uplynulou sezónu koukáš teď, s odstupem času ⏳ ?
"Určitě to byla historická sezóna i pro klub SBŠ Ostrava a myslím si, že mi zůstane navždy v srdci. Přišla totiž po velmi neúspěšné sezóně, takže pro mě to byla opravdu sezóna snů. Povedlo se nám spoustu věcí, překonali jsme mnoho milníků. Už samotná příprava hodně napověděla. I když jsem člověk, který radši zůstává nohama na zemi, tak jsme vyhráli všech devět přípravných utkání. V průběhu sezóny jsme pak zvládli i těžké zápasy a poprvé v historii jsme vyhráli Ostrava Cup. Do sezóny jsme šli s velkými cíli – a opravdu jsme si za nimi šli. Tahle sezóna byla skvělá."
V čem byla tahle sezóna 🔍 jiná než ty předchozí?
"Ta sezóna byla jiná už jen v tom, že byla úspěšná. Člověk na to rád vzpomíná (usmívá se). Vždycky bývám na konci sezóny hrozně unavená, každý už vyhlíží konec, ale letos jsem vůbec nechtěla, aby skončila. Do posledního zápasu jsme všichni – včetně holek – cítili, že ještě nechceme končit. Vždycky je to tak, že další sezóna je trochu jiná, přijdou nové hráčky, ale letos nám spolu bylo opravdu hrozně dobře. Myslím si, že v tomhle můžu mluvit za všechny.
Hlavně byla jiná díky obrovské týmové chemii. Když jsme prohráli nějaký zápas, nemusela jsem vůbec nic říkat – viděla jsem na hráčkách, že jsou z toho stejně špatné jako já. Všechny jsme to prožívaly. Někdy to bývá tak, že některé hráčky za chvíli ani nevědí, že nějaký zápas hrály, ale tady to bylo úplně jiné.
Víceméně jsem opravdu nemusela nic říkat. Navíc jsme se navzájem strašně podporovali. I hráčky, které třeba hrály méně minut, byly neuvěřitelně zapojené, fandily, žily s týmem. A to jsem tam strašně cítila. Potvrdilo mi to, že bez týmové chemie to prostě nemůže fungovat."
Na co z téhle sezóny budeš nejradši vzpomínat 💚?
"Předvedli jsme několik výborných výsledků, ale asi nejvíc budu vzpomínat na postup na Final4 v CEWLu. Chtěli jsme v té sezóně něco dokázat. Říkalo se, že máme celkem dobrý tým, a my jsme opravdu chtěli vybojovat nějaký úspěch. Bylo tam celkem dost kvalitních týmů a naším cílem bylo postoupit na závěrečný turnaj. A ten se nám, myslím, opravdu povedl.
Trochu jsme měli smůlu, protože se nám v semifinále zranila podkošová hráčka, která pak nemohla nastoupit do finále. Ale i tak – hrálo se v Piešťanech, a tam je to opravdu basketbalové město. Přišla spousta lidí, byla skvělá atmosféra. A i to finále pro nás bylo důstojné. Hráli jsme bez jedné podkošové hráčky, druhá měla už ve druhé čtvrtině čtyři fauly, takže to bylo těžké. Docela jsme prohrávaly, ale pak jsme se zvedly a ještě jsme se dokázaly dotáhnout. Takže za mě bylo to finále CEWLu takové to TOP té sezóny."
Plány a očekávání do nové sezóny 2025 / 2026
Na co se v přípravě teď chceš nejvíc zaměřit 🎯? Jsou nějaké oblasti, kde bys ráda viděla větší posun?
"Já jsem takový „trenér obranář“, takže pro mě je vždycky důležité dobře bránit. Vždycky jsem to tak měla. V minulé sezóně jsme byli třetí nejlépe bránící tým, a musím říct, že jsme se na to opravdu v tréninku soustředili. Posuny v obraně byly náš denní chleba. Vždycky jsem holky motivovala, že právě tohle je klíčové. Myslím si, že to nakonec hrálo opravdu velkou roli – a v tom bych rozhodně chtěla pokračovat. Pořád tam máme určité rezervy a některé věci bych ráda ještě doladila.
Na co bych se chtěla dále zaměřit – a co vnímám jako naši trochu slabší stránku – je „box out“. Je to těžké, protože hráčky často už přichází s určitými návyky, jsou to dospělé ženy, a dostat tohle do nich není úplně jednoduché. Ale je potřeba na tom pracovat. Myslím, že „box out“ je asi nejčastější slovo, které říkám v tréninku. A přesto se občas v zápase stávalo, že jsme dostávali zbytečné koše z druhých střel. No a pak bych ráda výrazně zlepšila i útočný doskok z křídel."
Plánujete v týmu nebo realizačním týmu nějaké změny ⚙️, které už můžeš prozradit?
"U nás je samozřejmě těžké, že nejsme schopní postavit konkurenceschopný tým bez zahraničních posil. Problém je ale v tom, že zahraniční hráčky to často berou spíš jako turistiku. Když některá z nich zůstane i na další sezónu, je to víceméně malý zázrak.
Tyto pozice se tak každoročně obměňují a vždycky je to trochu neznámá – jestli se trefíme výběrem a jak daná hráčka zapadne do týmu. V minulé sezóně jsme měli zahraniční hráčky, které byly lidsky skvělé a herně výborné. Zopakovat tohle – a najít hráčky s podobnou mentalitou i výkonností – bude opravdu náročné. Naším prioritním cílem je ale mít co nejvíce českých hráček. Musím ale říct, že na pozici pivotek už dlouho žádné české hráčky v našem kraji nevyrůstají, takže právě tam budeme muset určitě sáhnout po posilách ze zahraničí."
"Co se týká našich současných českých hráček, tak už jsme v podstatě se všemi jednali – a mám radost, že můžu fanouškům říct, že všechny zůstávají. A prozradím i malou ochutnávku – zůstane i jedna ze zahraničních hráček, ale která to bude, to si zatím nechám pro sebe."
"Jednáme také s několika talentovanými hráčkami z okolí a zatím to vypadá velmi nadějně. Tým chceme doplnit i o mladé hráčky z našeho klubu – například Nela Holaňová a Verča Vasileva jsou momentálně na reprezentačním srazu U18. Další je Míša Hrbáčová, velmi šikovná juniorka, která bude nově prvním rokem v ženách."
Jaké máš cíle a ambice pro příští sezónu 🏆?
"Já mám vždycky vysoké cíle (usmívá se). Bylo strašně příjemné pohybovat se v horní polovině tabulky – a moc bych si přála, aby se nám tam podařilo zabydlet natrvalo. Samozřejmě je vždycky těžké tohle říkat dopředu, protože nikdy nevíme, jak své týmy poskládají ostatní a také hodně záleží na tom, jak my budeme mít šťastnou ruku při výběru zahraničních hráček."
Jaká je Ivet mimo palubovku?
Basketbal ti zabírá spoustu času, ale když si najdeš chvilku volna, jak ji nejradši trávíš? Máš nějaké koníčky 🌱 nebo aktivity 👟, které ti pomáhají vypnout a načerpat energii?
"Kdo mě zná, tak ví, že já neumím vůbec odpočívat. Když mi skončí sezóna, tak se ze mě stává zahradník – a to je pro mě absolutní relax. V sezóně ještě pracuji i v Havířově, takže lítám z tréninku na trénink, ze zápasu na zápas. A tím, že jsem takový malý workoholik, tak mi hodně času zabírá i příprava na tréninky a zápasy.
Když ale můžu, tak někdy před zápasem s manželem vyběhneme tady na Prašivou. Říkáme tomu, že jdeme na „polívku“ a já tak před tím zápasem úplně vypnu – je to super.
V létě si pak ráda najdu čas na tenis nebo beach volejbal. Mám ráda lidi, a tak se u nás často scházíme s přáteli – pořád něco hrajeme, třeba nohejbal, tenis… A úplně nejvíc si cením času stráveného s rodinou, hlavně s mými vnuky. V tomhle to léto úplně zbožňuju."
S manželem ráda cestuješ ✈️ – kde všude jste už byli a které místo tě nejvíc oslovilo?
"To je dobrá otázka, protože kdybych nedělala basket, tak už máme procestováno snad úplně všechno. My tohle celkem vyhledáváme – je to pro nás relax i adrenalin. Itinerář si děláme sami, necestujeme přes cestovní kanceláře. Nemám ráda, když mi někdo něco organizuje.
Procestovali jsme Ameriku i Asii – a právě do Asie se hrozně ráda vracím. Jsou tam strašně milí lidé a i když je to tam chudobnější, tak je to strašně vřelé. Tam to mám fakt moc ráda. Před dvěma lety jsme byli poprvé i v Jižní Americe – a to pro mě byl opravdu obrovský zážitek."
Mimo jiné máš ráda turistiku – na jakou nejvyšší horu 🏔️ jsi už vystoupala?
"Můj výškový rekord je 5013 m n. m. – byly to Duhové hory v Peru. Tam jsme sice vystoupali jen asi 500 výškových metrů, ale v té nadmořské výšce to byl pořádný výkon.
Nejnáročnější trek pro mě ale byl Inka Trail v Peru. Šli jsme čtyři dny prakticky až na Machu Picchu. Spali jsme ve stanu, ve výšce kolem 3600 m n. m. Nejvýš jsme vystoupali na Průsmyk mrtvé ženy – 4213 m n. m. Ten den jsme šli 10 hodin, přes tři horská sedla. Bylo to opravdu náročné. Nakonec jsme dorazili až na Machu Picchu, sestupovali jsme dolů – a měli jsme obrovské štěstí. Viděli jsme to místo úplně prázdné, bez turistů. Vyšlo slunce, nikde ani noha… Pro mě to byl top zážitek.
Byla jsem naprosto vyčerpaná, ale zároveň jsem si říkala, že když jsem zvládla tohle, tak mě už asi nic jen tak neporazí. Cítila jsem obrovskou energii a v hlavě mi běželo: Tohle chci předat dál. S týmem toho ještě spoustu dokážeme. Paradoxně to pak byla naše nejhorší sezóna – ale na jejím konci jsme ji ještě dokázali trochu zachránit. A tenhle zážitek mi v tom fakt hodně pomohl. Byla jsem tehdy úplně euforická."
Vzkaz pro fanoušky na závěr
"Chtěla bych jim hrozně moc poděkovat. A zároveň poprosit, aby nám zachovali přízeň i ve chvílích, kdy se nám třeba nebude dařit – protože i to k sportu patří. A právě v těch chvílích tým nejvíc potřebuje, aby ho někdo podržel. Aby někdo fandil a zůstal s ním. Často to totiž bývá tak, že když se nedaří, tak jdou dolů nejen hráčky, ale i fanoušci – ztrácí motivaci fandit. A tohle je podle mě úplně nejdůležitější moment: když se nedaří, stát se tím šestým hráčem.
Musím říct, že jsem měla v loňské sezóně obrovskou radost, kolik lidí nám chodilo fandit. Atmosféra byla výborná. Ale taky jsme hráli dobře, to chápu. Je to ale pro nás i závazek – spousta lidí kolem týmu odvádí obrovské množství práce, která není vůbec vidět. Od mých asistentů, přes ty, co se starají o zázemí, sociální sítě, fotky, videa, záznamy, shánění hráček, aut, zajištění celého provozu…"
"A právě proto bych si moc přála, aby fanoušci věřili, že každý z nás dělá maximum pro to, aby tým podával co nejlepší výkony. Opravdu si jejich podpory vážíme 💚 – má pro nás obrovský význam." #sbšfamily
📝 Autor: Iveta Krišica Bartoňová
📷 Foto: Pavel Netolička