Míša, kapitánka týmu SBŠ Ostrava, věří, že silný kolektiv tvoří polovinu úspěchu. Z loňské sezóny do té nadcházející by si chtěla přenést hlavně dobrou atmosféru a pozitivní náladu v šatně i mimo ni. Když zrovna není na palubovce, tráví čas s rodinou a přáteli. Sem tam si skočí s padákem z kopce či letadla, nebo si sjede řeku na kajaku. Má ráda hory a přírodu. A právě fanoušci jsou podle ní nedílnou součástí – protože Ostrava, hráčky, trenéři a diváci tvoří dohromady jeden tým.
SBŠ Ostrava
Další články z rubriky
Po roce mimo hřiště je zpět a odhodlaná ukázat, že může být ještě lepší než dřív. Eliška Kubíčková se svěřuje, jak těžké bylo přijmout roční pauzu kvůli zranění, co pro ni bylo během rekonvalescence nejtěžší a jaké to je sledovat zápasy z pozice fanouška. Teď má ale jasný cíl – pomoct týmu k dalším historickým úspěchům.
Každý den je pro Verču Szabó pořádnou výzvou – dojíždí ze školy v Olomouci na tréninky a zápasy do Ostravy či Havířova. Navzdory hektickému tempu neztrácí motivaci ani úsměv na tváři. Jaké to je skloubit vášeň pro basketbal s touhou stát se právničkou? Jaké rituály ji provázejí před zápasy a co jí dodává energii ve chvílích volna?
V loňské sezoně táhla tým k historickým výsledkům, teď místo trojek dává maximum do rehabilitace. Adéla Smutná hodnotí klíčové momenty uplynulého roku, svůj plánovaný návrat na hřiště i způsob, jakým si udržuje formu během léta. Kromě basketbalu ji charakterizují i symboly na kůži, které pro ni znamenají víc než jen design. Poznejte víc z jejího světa – nejen toho sportovního. 🏀✨
Ze školy rovnou na palubovku
Za každou úspěšnou sezónou stojí nejen tréninky a zápasy, ale i neviditelné souboje s time managementem a každodenními výzvami. Největší z nich? Pro Kateřinu Káňovou je to každoročně snaha skloubit roli učitelky a profesionální sportovkyně. V rozhovoru navíc prozrazuje, jak je pro ni důležitá podpora rodiny a jak dokáže společný týmový dres vytvořit přátelství na celý život. A když má volno? Miluje zvířata – takže ji v létě hledejte právě v ZOO nebo na horách.
Loňská sezóna: Výzvy, růst a týmový duch
Co pro tebe osobně byla během loňské sezóny největší výzva 🚀?
“Pro mě je asi největší výzvou každé sezony skloubit práci s extraligou, protože jsem učitelka. Není to úplně jednoduché – často musím pracovat i z domu, dělat si různé přípravy, a když jedeme přes týden na zápas, bývá to složitější. Takže tohle je pro mě každoroční výzva. Co se týče basketu, tam bylo mojí největší výzvou se někam posunout – což se mi z mé strany ne úplně povedlo. Ale myslím si, že jsem se posunula po té lidské a týmové stránce. Snažila jsem se ten tým podporovat hlavně v horších zápasech, kdy to potřeboval.”
Kdo byl podle tebe největší oporou týmu ✨ – na hřišti i mimo něj?
“Když to vezmu z českých hráček, tak určitě Aďa Smutná – byla pro nás velkou oporou. Ale musím říct, že i všechny zahraniční hráčky byly pro náš tým loni obrovským přínosem. Každá z nich byla svým způsobem oporou, a myslím si, že vlastně každá z nás – ať už z českých nebo zahraničních hráček – jsme týmu přinášely něco důležitého. A určitě i Míša Vacková jako kapitánka byla velkou oporou týmu.”
Jaký jsi měla v loňské sezóně vztah s trenéry? V čem ti nejvíc pomohli 💚?
“Myslím, že mám s trenéry dobrý vztah. S paní trenérkou se známe už hodně dlouho, takže ten vztah je fajn. Jsem ráda, že je to žena – podle mě nás dokáže líp pochopit než kterýkoli jiný trenér. Každý z trenérů nám pomáhá v něčem jiném. Třeba Míša, jako asistentka, nám hodně pomáhá i po té lidské stránce mimo hřiště. Myslím si, že si to spousta lidí ani neuvědomuje. Snaží se tam pro nás být, když třeba zrovna nemůžeme jít za trenéry – za Kamilem nebo Ivetou – tak ta Míša tam pro nás je.”
Z pětkového basketbalu do světa 3x3
Po sezoně v dresu SBŠ Ostrava místo pauzy hned naskočíš do 3x3. Jaký je pro tebe přechod do úplně jiného tempa a stylu hry během léta 🔄🏀?
“3x3 je hodně specifický sport – je tvrdší a rychlejší. Pro mě to ale vždycky byl spíš takový odpočinek, protože jsme to hrály víceméně rekreačně, jenom na Chance 3x3 Tour. Vždycky ještě s Aďou Morávkovou, takže pro mě to bylo takové odreagování od pětkového basketu a od toho stresu a všeho. Tam vždycky hraju víc v klidu a neřeším to tolik jako v extralize.”
V čem ti 3x3 pomáhá, když se pak vracíš zpátky na hřiště v pětkovém formátu 💪?
“Určitě mi to pomáhá v té tvrdosti. A taky v tom, co jsem říkala – že v tom trojkovém basketu nestíhám tolik přemýšlet nad tím, co udělám. Kdežto v tom pětkovém je na to víc času. Takže se ve 3x3 tolik nestresuju. Tohle bych si chtěla určitě přenést.”
Těšíš se na univerzitní mistrovství Evropy v basketbalu 3x3 v italském Salernu? Co myslíš, že bude klíčem k úspěchu 🏆?
"Určitě se těším. Je to zase něco nového a pro nás všechny holky, co tam jedeme, je to čest reprezentovat naši ostravskou univerzitu. A co bude klíčem? No, budeme se muset ještě trochu sehrát. Doufám, že se nám ještě podaří potkat se na nějakém tréninku. Každá z nás má něco, čím může přispět, a myslím si, že když každá ukážeme to svoje, co umíme, tak by to mohlo vést k úspěchu.”
Off-season: Léto s rodinou a přáteli
Když odložíš basketbalový míč, čemu se ráda věnuješ ve volném čase 🦁🐒?
“Ve volném čase nejraději chodím do ZOO se svým přítelem. Miluju zvířata, takže my jezdíme do ZOO. Ráda taky chodím na hory – tady ve Frýdlantě mám nejraději Ondřejník, kam chodím i se sourozenci. Ráda trávím čas s přáteli a rodinou, na které během sezony není tolik času.”
Vztah s rodinou je pro sportovce často velkou oporou. Ty máš k mamce velmi blízko 🤗. Jak tě dokáže povzbudit, když máš špatný den nebo zápas?
“Mamča mě hodně podporuje i proto, že hrála basket, stejně jako taťka. Hodně si vážím toho, že jezdí na každý domácí zápas, protože přes sezónu je to času fakt málo. Pro mě je ta podpora hlavně v tom, že oni tam na zápase jsou – mamka i táta. A jsem ráda, že i když spolu nejsou strašnou spoustu let, potkají se právě tam a oba mě vždycky podporují.”
Nedávno jsi byla svědkyní a půl roku jsi pomáhala plánovat svatbu 💍 své kamarádky, která také nosívala náš zelený dres. Jaký to pro tebe byl zážitek být součástí tak důležité chvíle v jejím životě?
Tím že jsme nejlepší kamarádky, trochu jsem doufala, že budu svědkyní. Věděla jsem, co to obnáší, i když to bylo poprvé, co jsem někomu svědčila svatbu."
"Byla jsem strašně ráda, že to byla právě ona. Bylo to šílené, protože se všechno tak nějak potkalo a bylo toho hodně, ale myslím, že to bylo fajn. Nejdůležitější bylo, aby to bylo co nejlepší pro ni, a myslím, že se to povedlo. Mám ji moc ráda.”
📝 Autor: Iveta Krišica Bartoňová
📷 Foto: Zuzana Krišicová