Veronika Szabó je odchovankyní havířovského basketbalu, která postupně dostává stále více prostoru také v elitním ženském týmu SBŠ Ostrava. Její sezónu přibrzdilo zranění, ale už se sama cítí úplně v pořádku. Proto také nechce ve čtvrtek ukončit sezónu a věří, že její tým vybojuje dvě výhry a postup do semifinále. V civilním životě pak studuje práva.
SBŠ Ostrava zve fanoušky na třetí čtvrtfinále play-off proti Levharticím Chomutov, které se odehraje v úterý 25. března od 18:00 v City Campusu. Série je vyrovnaná 1:1 a půjde o důležitý krok směrem k postupu. Zápas doplní bohatý program v rámci Family Day – vystoupí taneční soubor Radost a Impuls Bohumín a čestným hostem bude fotbalista FC Baníku Daniel Holzer. Přijďte holky podpořit!
Slovenská rozehrávačka Nikola Kováčiková před sezónou posílila náš tým, když se vrátila směrem více k domovu ze Španělska, respektive USA. V rámci Final Four CEWL jsme vyzpovídali také jejího otce Petera, který je dlouholetým basketbalovým trenérem a vedl také slovenskou ženskou reprezentaci. Navrch se dozvíte, jakou roli hraje v životě Nikoly káva.
Tohle byla basketbalová pohádka se šťastným koncem! SBŠ Ostrava si v napínavé koncovce druhého zápasu play-off vystřílelo vítězství na půdě Chomutova – rozhodla trojka Nikoly Kováčikové v posledních vteřinách zápasu. Série je srovnaná!
Finálový turnaj CEWL ve slovenských Piešťanech měl pro Petera Kováčika, bývalého trenéra slovenské ženské basketbalové reprezentace, zvláštní význam. Mohl zde na vlastní oči sledovat, jak jeho dcera Nikol bojuje na slovenské půdě v řadách SBŠ Ostrava. Před finálovým utkáním poskytli rozhovor nejen otec, ale i matka Viera Kováčiková, ve kterém se podělili o své pocity z jejího sportovního růstu, její cesty do reprezentace, ale i o rodinném přístupu k jejímu sportovnímu životu.
Jak jste přijal zprávu, že Vaše dcera Nikol bude působit v SBŠ Ostrava, a to poměrně blíže Slovensku?
Peter: „Byla to pro mě skvělá zpráva, protože jsem chtěl, aby si Niki vybrala tým podle svého. Musím také říct, že se v Ostravě cítí velmi dobře a je ráda, že tam zamířila. Jako trenér jsem rád, že je spokojená, protože to je důležitý předpoklad úspěchu. Takže jsme byli všichni nadšení.“
Oba rodiče, tedy Vy i Vaše manželka, jste basketbalisté a trenéři. Byli jste to Vy, kdo vedl Nikolu k basketbalu, nebo jste ji spíše podporovali v tom, aby si vyzkoušela i jiný sport?
Peter: „Když to tak řeknu, s Niki byly – v tom nejlepším slova smyslu – velké problémy, co se sportu týče, protože je na něj extrémně nadaná. Vynikala v tenise, byla skvělou atletkou a zároveň hrála basketbal.
Nechali jsme však rozhodnutí na ní samotné. Každý rodič je samozřejmě rád, když se jeho dítěti ve sportu daří.“
V jakém věku se Nikola rozhodla, že se chce soustředit výhradně na basketbal, a jak jste toto rozhodnutí přijal?
Peter: „Když jí bylo asi šestnáct, přišla za námi s tím, že už všechno nestíhá a rozhodla se pro basketbal. Musím říct, že to pro nás byl jeden z nejkrásnějších momentů, protože jsme ji do ničeho netlačili a ona k tomu rozhodnutí dospěla sama.“
Jako trenéři kladete důraz na určité hodnoty ve sportu. Jaká je Vaše trenérská filosofie?
Peter: „Říká se o mně, že jsem velmi přísný trenér, který klade velký důraz na obranu. Stejně to bylo i v ženské reprezentaci Slovenska, kterou jsem trénoval. Myslím si, že právě díky své přísnosti mě hráčky lépe poslouchají.“ (usmívá se).
Posílilo to váš vzájemný vztah, protože kromě role matky a dcery jste měla i sportovně-trenérskou roli?
Viera: „Nemyslím si, že by to nějak ovlivnilo náš vztah, protože vztah matky a dcery je stále nejsilnější. Spíše si myslím, že to mohlo ovlivnit Niki, protože jsme byli pořád spolu a vše podřizovala basketbalu.“
Jak vnímáte její cestu od začátků až po pozici profesionální hráčky?
Peter: „Jsem na Niki nesmírně hrdý, protože vynikala nejen v basketbalu. Před odchodem do Ameriky patřila mezi nejlepší evropské juniorky. Pobyt v Americe ji trochu přibrzdil, stejně jako pozdější zranění achilovek. Jsem ale rád, že zůstala taková, jaká je – na jedné straně velmi sebevědomá, na druhé straně si váží dobrého kolektivu."
Basketbal jí umožnil studovat na prestižních amerických univerzitách. Bylo to něco, co jste si s manželkou přáli, nebo to přišlo přirozeně?
Peter: „Jako rodiče jsme jí nastínili, co je v životě důležité, ale rozhodnutí bylo na ní. Sama si vybrala cestu kvalitního vzdělání a my do toho nezasahovali. Díky tomu, že byla výbornou studentkou i basketbalistkou, neměla problém dostat se na prestižní americké univerzity. Myslím, že to spojila ideálně. Všechno si zařídila sama, my jsme jí jen občas finančně pomohli.“
Viera: „Z hlediska studia byl basket pro Niki velkým benefitem. Díky němu získala nejen možnost studia na prestižních školách, ale také velkou životní zkušenost, kterou může dál využívat ve své kariéře. Určitě je to obrovský přínos pro život a doporučuji každému, kdo má tuto možnost, ať si to vyzkouší.“
Po návratu do Evropy nejprve zvolila druhou nejvyšší soutěž ve Španělsku. V jaké roli se Vy jako trenéři a současně rodiče nacházíte nyní? Je to spíše mentoring anebo spolu rozebíráte zápasy?
Peter: „Jsme absolutně basketbalová rodina, ale do její kariéry jí příliš nemluvíme. Maximálně probereme obecné věci o týmu, ve kterém hraje. Hodnotit výkon vlastní dcery nikdy není úplně dobré – člověk není objektivní, vždy chce, aby byla nejlepší a má tendenci hledat chyby. Proto o tom raději mluvíme méně než více.“
Jak zatím hodnotíte aktuální sezónu SBŠ Ostravy?
Peter: „Řeknu to tak, jak to cítím – myslím si, že děvčata se neustále zlepšují. Samozřejmě jsou prvky, na kterých mohou zapracovat, například ztráty při zakládání útoku v přechodové fázi. Líbí se mi ale jejich chuť posouvat se dál. Vypadají nejen jako dobré basketbalové družstvo, ale také jako skvělý tým, který si navzájem přeje úspěch. Možná to letos ještě nevyjde, ale pokud zůstanou pohromadě, příští sezónu by mohly hrát hodně vysoko. Jejich hra se mi líbí, i když se samozřejmě občas nevyhnou chybám – ty dělá každé družstvo. Každý zápas jim fandím a věřím, že jsou na dobré cestě.“
Jak se Vám daří vybalancovat sledování zápasů vašich dětí, když oba působí ve vrcholovém basketbalu?
Peter: „Pro nás je to někdy opravdu složité na sledování. Třeba včera – Peťo hrál za Nymburk ve stejném čase jako Niki, takže jsme naživo koukali na její zápas a zároveň měli na mobilu puštěný Nymburk.
Snažíme se ale oběma dopřát pocit, že je sledujeme stejně. Když to jde, jedeme za Peťom, když to jde, jedeme za Nikolkou. Je to logisticky náročnější, ale o to víc si to užíváme.“ (směje se)
Nikol se v poslední době stala součástí slovenské ženské reprezentace. Jaký to pro Vás osobně je pocit, když jste ji sám před lety vedl jako trenér?
Peter: „To, že je Niki v reprezentaci, pro mě není novinka – už se jí to podařilo v sedmnácti letech, když jsem byl trenérem reprezentace. Faktem je, že z reprezentace vlastně nikdy nevypadla, jen ji studium v Americe znemožnilo účastnit se kvalifikačních oken v listopadu a únoru. Teď, když se vrátila do Evropy, je znovu součástí týmu. Samozřejmě jsem na to hrdý. Pokud si doléčí své zranění, věřím, že může hrát ještě o 50 % lépe. Držím jí v tom palce.“
Viero, Vy sama jste stříbrnou medailistkou z EuroBasketu. Jan na tento svůj největší úspěch vzpomínáte dnes?
Viera: „Musím přiznat, že s odstupem času si uvědomuji, jak velký úspěch to byl, jak pro mě osobně, tak pro celý slovenský basketbal. Tehdy jsme to možná tolik neocenili, ale dnes si víc a víc uvědomuji, co jsme dosáhli. Bylo to velmi nečekané, ale o to příjemnější.“
📝 Autor: Michal Dannhofer
📷 Foto: Pavel Netolička
